Čerstvé ovocné a zeleninové šťávy, ať je pijeme během krátkých půstů nebo jako součást stravy bohaté na syrové potraviny, už dokázaly své pozoruhodné vlastnosti. Švédský odborník na léčbu syrovými šťávami dr. George Lanyi, dlouholetý pracovník světoznámé Buchingerovy kliniky v Německu, tvrdí, že terapie se syrovými šťávami může úspěšně léčit srdce a krevní choroby, trávicí potíže, revmatizmus, cukrovku, obezitu, ledvinové a kožní problémy a také psychické poruchy, jako jsou úzkost a nespavost.
Tradice léčení syrovými šťávami sahá do devatenáctého století, kdy se šťávy vymačkávaly z drcené a nasekané zeleniny přes mušelín, což byl namáhavý úkol. Průkopník syrové stravy Max Bircher-Benner učinil ze syrové šťávy základ mnoha dietních programů. Max Gerson je používal jako významný prvek svého „jemného“ léčení rakoviny podobně jako většina dalších specialistů na léčení této nemoci, kteří se orientovali na výživovou terapii. I ve Spojených státech, kde představa většiny lidí o šťávě je taková, že je to něco, co si naléváme z konzervy, je pozoruhodná tradice léčení syrovými šťávami. Doktor Norman Walker, odborník na syrové potraviny a šťávy, roztřídil různé šťávy podle jejich nutričního obsahu a účinku na různé nemoci.
Přesto ortodoxní medicína vždy měla sklon odmítat tento druh léčení, nechtela přijmout skutečnost, že šťávy mají užitečné léčivé vlastnosti. Nicméně náznak souhlasu byl patrný v publikaci britského Ministerstva zdravotnictví a Laboratoře pro služby veřejnosti vydané v padesátých letech. Píše se v ní: „Stavy příznivě působí na zmírnění vysokého krevního tlaku, při kardiovaskulárních a ledvinových nemocech a obezitě. Dobrých výsledků bylo dosaženo při užívání velkého množství, až jednoho litru denně, při léčení vředových chorob trávicího ústrojí, a také při léčení chronického průjmů, kolitidy a toxémie žaludečního a střevního původu... Velká léčivá a ochranná schopnost šťáv způsobuje, že jsou velmi cenné při léčení hyperchlorhydrie (nadměrné produkce kyseliny chlorovodíkové v žaludku). K tomuto účelu se často používalo mléko, ale špenátová šťáva, šťávy ze zelí, kapusty kadeřavé a petržele jsou pro tento účel mnohem lepší než mléko.“ Tuto zajímavou informaci poskytl dr. H. E Kirchner ve své knize Live Food Juices (Stavy ze živých potravin). Americký lékař Kirchner se učil u Bircher-Bennera ve Švýcarsku. Používal syrové šťávy samy o sobě a v kombinaci, se syrovými potravinami k léčení takových různorodých postižení, jako jsou zraková nedostatečnost, artritida, dětská leukemie, anorexie a selhání ledvin.
Klinické studie provedené na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity ve čtyřicátých a padesátých letech dvacátého století se ukázaly natolik nezvratné, že je nebylo možné ignorovat, a ortodoxní názor se začal měnit. Stanfordští vědci potvrdili skutečnost, že šťáva ze syrového zelí léčí peptické vředy, přestože nedokázali označit vitamin nebo minerál s těmito účinky Záhadný faktor byl pojmenován „vitamin U“. Pokud jde o léčivé vlastnosti jiných syrových šťáv, můžeme poukázat na neustálá klinická svědectví - trvající téměř století -, že existují, i když vědeckých studií potvrzujících tuto skutečnost bylo provedeno jen málo. Mezi odborníky na rakovinu se rozšiřuje povědomí, že čerstvá syrová zelenina může hrát pozitivní úlohu v prevenci rakoviny I jedna z lékařských osobností nejzarytěji konzervativního britského establishment nedávno mimo protokol poznamenala, že skutečně existují určité důkazy pro tvrzení, že pití mrkvové šťávy chrání proti rakovině.
Nedůvěra ze strany obecné lékařské komunity nemůže farmy zdraví a kliniky v západním světě zastrašit ani odradit od pokračování v léčení a omlazování klientů čerstvými syrovými šťávami. Stejné krátkodobé kúry může ovšem absolvovat doma každý, kdo má dostatečný zájem a vytrvalost. Vřele doporučujeme Kirchnerovu knihu na toto téma. Jednou z našich oblíbených šťáv je mrkvová s trochou jablečné a šťáva z jedné nebo dvou červených řep.
Imunitní systém <= | => Zeleninové šťávy