Jsou dva druhy chemických látek - organické a anorganické.
Existuje jasná hranice mezi oběma názvy, i když je chemická analýza stejná, ať probíhá ve vzduchu, na zemi, v rostlinách nebo zvířatech. Vzduch a půda jsou oživovány jedině životním procesem rostlin. Vitalitou se odlišuje např. atom železa v červených krvinkách od atomu nebo sloučenin anorganického železa. Roky můžete cucat železné hřebíky, a přece z nich nikdy nezískáte organické železo k obohacení krve. Když budete naproti tomu jíst ostružiny, získáte z nich organicky vázané železo, které může vaše krev použít.
Uspořádání atomů v molekule železa je stejné jak v železném hřebíku, tak v ostružinách. Ostružiny však obsahují železo organické. Jedině živá rostlina přemění zázračnou schopností fotosyntézy netečné anorganické látky v látky organické. Ty pak může člověk použít, aby se udržel při životě. Chemik najde v minerálních látkách „popela" zaručeně stejné vlastnosti jako v minerálních látkách z půdy. Avšak subtilní, rozumem nepostižitelná síla - životní energie - mu unikne. Ta nemůže být izolována laboratorními postupy, jako jsou např. kondenzace nebo extrakce.
Jenom živá rostlina je schopna přeměnit látky anorganické v organické! Ovoce a zelenina - nejlepší dary přírody.
Nejlepší ochranu proti nemocem nabízí syrové ovoce a zelenina. Naše strava by se měla skládat min. z 60% ze syrového ovoce a zeleniny. Zelenina, slunečnicová a sezamová semínka by měla pokrýt potřebu bílkovin. Pravidelně každý týden by měl být zařazen do našeho programu jeden 24 hodinový postní den s destilovanou vodou.
Anorganické látky škodí vašemu tělu a vašemu mozku
Anorganické chemické látky, jako např. chlor, kamenec a fluorid sodný, nemohou být zdravým způsobem zpracovány živými tělními tkáněmi. „Chemická laboratoř" našeho těla se skládá z 19 organických látek, které musí pocházet ze živé hmoty nebo z hmoty, která jednou žila. Jíme-li jablko nebo jiné ovoce či zeleninu, je to živá hmota. Její život končí okamžikem, kdy je utržena z keře nebo stromu. Totéž platí pro živočišnou potravu, jako jsou např. ryby, mléko, sýr, vejce. Organicky vázané minerálie jsou nezbytné k udržení života a zdraví. Pokud bychom byli vyhnáni na pustý ostrov, kde nic neroste, zemřeli bychom hladem. Ačkoliv půda pod našima nohama obsahuje 16 anorganických látek, nemůže je naše tělo účinně přijmout a zpracovat tak, aby byl zachován náš život. Jen živé rostliny jsou schopné přijímat z půdy anorganické látky, jako např. vápník, sodík, hořčík a sloučeniny kovů.
Dlouhou dobu slyšíme, že některá voda je „bohatá na všechny potřebné látky". Jaké látky jsou zde míněny? Anorganické nebo organické, lidé nemají stejný chemický potenciál jako rostliny.
Do naší pitné vody jsou přidávány chloridy, kamenec a jiné anorganické látky. Jako doplněk se používají ještě další anorganické látky, jako např. uhličitan vápenatý, a jeho chemicky příbuzné látky např. uhličitan horečnatý, uhličitan draselný a další.
Lidské tělo potřebuje jen vodík a kyslík jako „přirozená rozpouštědla v chemické laboratoři těla". Tělo potřebuje neustálý přísun vody. Odkud ji vzít? Vždyť neupravená, tzv. „čistá" voda z pramenů, studní atd. obsahuje téměř vždy nějaké anorganické látky. Je to ironie přírody: Bez vody nemůže člověk vydržet, déle než 72 hodin, aniž by upadl do bezvědomí. Ale většina vodních zdrojů obsahuje právě ty anorganické chemikálie, které způsobují předčasné stárnutí u lidí i u zvířat.
Jak jsme již uvedli, existují snahy obohacovat veškerou pitnou vodu o fluorid sodný - látku, která je odpadním produktem při výrobě hliníku.
Anorganické látky plus cholesterol a kuchyňská sůl (chlorid sodný) způsobují největší škodu v malých tepnách a ostatních krevních cévách mozku. Moderní věda vyvinula vlastní prostředky k zabránění poškozování a degenerace ledvin, jater a srdce a jiných životně důležitých orgánů.
Je však jasně prokázáno, že neexistuje na tomto světě žádná technika, která by vrátila život lidskému mozku, přeměněnému v „kámen".
Předčasné stárnutí a senilita není nic jiného, než je proces pomalé přeměny mozku v „kámen". V lidové obecné mluvě hovoříme také o zvápenatělém mozku u starších lidí. Zkuste jednou navštívit léčebné ústavy a domovy důchodců a pozorujte na vlastní oči osoby, které již nemohou myslet nebo uvažovat. Mnozí z těchto lidí ani nepoznají své vlastní děti a příbuzné. Všechny jejich schopnosti myšlení zmizely. Přestali již ovládat své vylučovací orgány, a proto jim jsou dávány plenky pro dospělé. Mnozí nemohou sami jíst, musí být krmeni. Nemají již k dispozici všechny schopnosti reakce mozku. Oči tupě zírají do prostoru. Jsou to již prakticky mrtví lidé, kteří jen čekají na to, až budou pohřbeni. Je na ně žalostný pohled. Jsou nejosamělejší na světě.
K takovému konci dochází podle vědeckého zjištění u většiny starých lidí. Mnozí lidé jsou této tragédie ušetřeni, neboť umírají dříve, než by chemické pochody v těle stihly proměnit jejich mozek v „kámen".
Ale abychom nechodili daleko, zůstaneme u nás v Čechách, kde se Vápník obvykle přidává i do pitné vody, která se vyrábí z říční vody. Například voda z Římovské přehrady u Českých Budějovic obsahuje velmi malé množství minerálních látek, proto se na úpravně uměle zvyšuje. Podle norem je nutné do čisté vody přidat potřebné minerály, tj. z kationtů především ionty vápníku a hořčíku. Z aniontů se používá zpravidla chlorid a eventuálně malé množství fluoridu. U uměle čištěných vod se k tomuto účelu někdy používá průtok vody přes vhodnou drcenou horninu (vápenec, dolomit apod.) a napodobuje se tak proces, ke kterému dochází v přírodě, kde dešťová voda prosakuje skrz půdu a horniny do hloubky odkud je čerpána.
<= | => Kameny v našich orgánech